Dvojitá duha

Pozoroval jsem dvojitou duhu. Vlastě ani nevím, jestli, když jsem žil v Praze, jsem duhu někdy pořádně někdy viděl.

Ale každopádně, dvojitá duha je prý docela výjimečný úkaz a také silná součást mytologie, kde se duha objevuje jako most mezi nebem a zemí, v hinduismu používá Indra (Bůh hromu) duhu jako luk, ke střelbě blesků, v Hondurasu schovávají děti před duhou, protože je symbolem rozmrzelosti ďábla, irská legenda říká, že na konci duhy je poklad, estonský Duhový had nasává vodu a plive jí v podobě déšěť. Lidé občas nacházeli na polích keltské platidlo statéry po prudkém dešti, který mince omyl a ty se potom třpytily na slunci. Věřili, že padají z duhy nebo se nacházejí tam, kde se duha dotkla země. Proto se jim začalo říkat duhovky

Anebo, jen stačí vnímat duhu jako symbol štěstí a naděje..

Já si duhu schválně představuji, když si potřebuji vybavit čakry v lidském těle, protože když si srovnáme duhu a čakry v lidském těle dostaneme úplně stejný výsledek . Sedm hlavních čaker se označuje sedmi barvami, které přesně odpovídají duze - spodní, kořenová má červenou barvu, zatímco nejvyšší, korunní, září fialovým jasem. A nebo jí zahlédnu, když to zrovna potřebuji a pokaždé mě překvapí….