Nejbarevnější akce roku!

Aneb, Tatto Conventionion Prague 2024
Jen tak na úvod....

• Tetování má nepochybně dlouhou historii sahající až do pravěku. Jedním z nejstarších důkazů tetování je mumie Ötziho, ledového muže, který žil před více než 5000 lety. Ötzi měl na těle více než 60 tetování, která byla pravděpodobně vytvořena pomocí sazí a řezných ran.

• Tetování vždy mělo a stále má velký kulturní význam v různých společnostech po celém světě. Například Maorové z Nového Zélandu používají tradiční tetování zvané moko, které označuje jejich rodinný původ, status a osobní úspěchy. Tedy, mnohem estetičtější a pravdivější obdoba novodobých digitálních způsobů "identifikace občana", nebo Facebooku....
• V Japonsku má tradiční tetování (irezumi) dlouhou historii a je často spojováno s japonskou mafií jakuza, což je také důvod, proč jsem si například neužil veřejné onseny v Japonsku, neboť tetované osoby mají status "nebezpečených osob". A s ohledem na historii Japonska je pochopitelné, že se mnozí japonci, vedle potetovaných osob prostě mohou cítit velmi nepříjemně. Proto je i slušnost svá tetování, byť nesympatizují s jakuzou, prostě zakrývat a nevystavovat....
• Moderní tetování se obvykle provádí pomocí elektrických strojků, které velmi rychle vpichují jehly s inkoustem do kůže, ale existují i tradiční techniky, jako je japonské tebori, kdy se tetování provádí ručně, nebo polynéská technika tatua, která používá nástroje vyrobené z kostí nebo zubů a je velmi bolestivá.

Motivací pro má tetování, samozřejmě, kromě iracionálního důvodu, že "se mi prostě líbí", je určitý psychologický význam, protože bolest související s tetováním má pro mě jakýsi rituální podtext. Nejsem masochista, ale zjistil jsem, že různé formy, či stupně bolesti související s průběhem tetování, např. úvodní řezavá bolest, přecházející v tupé bodání, nepříjemné vibrace okolo kosti, tlak, končící celkovou pálivou bolestí a únavou, prostě k tomu všemu patří a kdyby tetování nebolelo, asi by pro mě trochu ztrácelo na přitažlivosti, či významu. Možná má tetování souvisí s nějakým postupným osobním růstem, překonáváním pocitů, či životních milníků a také souvisí s památkou na blízké osoby. Ne snad ve formě "pomníků", ale jako připomínka souvislostí. Vlastně, je asi nemístné použít slovo přípomínka v kontextu s něčím, na co myslím skoro každý den . A nepochybně jsou má tetování spojena i s nějakou formou latentního exhibiconismu a tutlanou snahou být něčím zajímavý. Ale o tom až jindy.

Tahle část mého ega se rozhodla za zvuků tetovacích strojků slídit po novinkách v oblasti zdobení těla, nových trendech, zajímavých tatérech a jejich rukopisech během Tatto Conventionion Prague. V hlavě se mi už nějaký rodí myšlenka na japonského ochranného, ale dobrotivého draka (Ryu), symbol vědění a moudrosti. Protože půjde o draka východního, bude bez křídel, bude směřovat nahoru a symbolizovat tak dobré úmysly. ale vše je zatím v procesu.

Sobotní program sliboval vystoupení Yelena Aerial Cetah, přednášky o tetování, ukázky japonské bondáže Kinbaku od Osiana, Miss Tattoo 2024, tombolu, piercing point a super food zónu s poké a burgery....

A nekecal, opravdu bylo na co koukat (na Kelišku = s otevřenou hubou). Umění tatérů bylo neuvěřitelné, výdrž a odhodlání modelů také, o tom nemůže vůbec být sporu, ale má dnešní úvaha směřuje trošku jinam. 

Jedním z krátkých zamyšlení je vystoupení stand up komika Nikoly Džokiče. Ten ve svém bloku zahájil svou produkci burácivým "kurva, do píči, do prdele, vymradný.... apod" a mnoha dalšími zdůrazňovači kvality jeho stand upu. Chvíli jsem stál pod podiem a poslouchal jeho, rádoby prostředí a návštěvníkům, přizpůsobený výkon a pak jsem raději šel do pryč. Nejsem žádný přecitlivělý krasoň květomluvný, ale představa pana Džokiče, že potetovaní lidé musí být hloupí, nebo z okraje společnosti, je zřejmě založena na předsudcích a neznalosti. Lidé s tetováním mohou být velmi úspěšní ve svých profesích, ať už se jedná o lékaře, právníky, umělce, vědce nebo podnikatele. Tetování neodráží intelektuální schopnosti, nebo morální hodnoty člověka. Je to jen jedna z forem osobního vyjádření, která nemá nic společného s intelektem, nebo sociálním postavením. Nebo s nulovou chutí poslouchat snůšku nicnepřinášejících vulgarit.

S tím však souvisí mé druhé poznání, které jsem v jiné formě učinil již před časem na koncertě NeoMedieval skupiny Corvus Corax....(takoví Rolling Stones středověku). Jedním z fascinujících aspektů lidské zkušenosti je neustálé objevování toho, jak se naše představy a očekávání mohou lišit od skutečnosti. Tento rozdíl jsem pocítil velmi intenzivně, když jsem se ocitl v početné skupině lidí mnohdy až s děsivými tetováními např. v obličeji, na krku, na celé hlavě (vás nemyslím, pani učitelko z ČB) potetovanými těly jejichž vzhled mohl na první pohled působit dost drsně a neobvykle. Nicméně, jejich chování a přístup měly úplně opačný efekt – cítil jsem se mezi nimi příjemně a bezpečně. Při přepočtu na množství lidí na 1m čtvereční, jsem asi nikdy dříve neslyšel tolik omluv za drcnutí do druhého, předběhnutí ve frontě na pití,  šlápnutí na nohu, tolikrát vyřknuté "to je v pohodě, nic se neděje", jako na TC. Usmívali se unavení tatéři, vyčerpaní modelové a modelky, tlumící mumraj sluchátky, obsluhy na stáních, ba i drsně vyhlížející motorkáři zajišťující pořadatelské služby. 

Skutečnost je taková, že vnější vzhled jen zřídka odráží skutečný charakter člověka. Většina potetovaných lidí, se kterými jsem se setkal, byli milí, ohleduplní a upřímní jedinci, kteří často projevují větší empatii a respekt, než někteří lidé na formálních společenských akcích, kterých jsem se zúčastnil, či je dokonce nějak organizoval. Na formálních společenských akcích, kde je mnoho lidí zaměřených na dodržování přiblblých konvencí a společenských pravidel, kterým ani pořádně nerozumí, je atmosféra velmi povrchní, lidé se zde snaží zapůsobit svým vzhledem, oděnými značkami, hodinkami, kličky od vozů a společenským postavením, což vede k tomu, že v takovém prostředí je velmi těžké se uvolnit a cítit se bezpečně, protože pocit přetvářky a povrchnosti zde bývá opravdu velmi silný, až ze sálů překpyující.

Takže,  potetovaní lidé jsou asi často zvyklí na to, že jsou příkře posuzováni dle svého vzhledu, což je zřejmě vede k k mnohem větší toleranci a pochopení pro druhé. Jejich zkušenosti je učí nehodnotit druhé podle vzhledu, ale podle toho, jací skutečně jsou.

Setkání s potetovanými lidmi mi zase připomnělo, jak důležité je nehodnotit knihu podle obalu a vážit si různorodosti, hledat skutečné hodnoty v lidech bez ohledu na to, jak kdo vypadá. Mnohdy právě ti, kteří vypadají nejneobvykleji, mají možná nejvíce co nabídnout – upřímnost, respekt a  lidské pochopení. Tetování je jen kouskem skládačky, která tvoří komplexní a nádhernou mozaiku lidské bytosti.