Svatojánské proudy

Často jsem o nich slýchával, hodně o nich mluví folkáči a trempové a tak slovo dalo slovo a s Jendou Kovaříkem jsme upekli rodinný výlet lodí VLTAVA pražské paroplavební společnosti a zpět po turistické trase pěšky.....

A proč se jim říkalo Svatojánské proudy? Roku 1943, se začala napouštět Štěchovická přehrada. Pod její hladinou zmizely peřeje, zvané původně Proudy, později Svatojánské proudy. Pojmenovány byly na počest sv. Jana Nepomuckého, patrona plavců – vorařů a ochránce mostů.

Štěchovické peřeje, byly nejvážnější překážkou vorové plavby a z vltavského toku tak činily jednocestnou vodní cestu.  Konec 19. století již nabízel možnost oboucestné dopravy v podobě soustav zdýmaných propustí. Svou sílu nabízely i parní lokomotivy pro lanový přetah lodí. Všechna tato řešení výrazně nesnižovala krajinný půvab Svatojánských proudů, jejichž obliba vzrostla s rozvojem železničních spojení. V 70. letech 19. století zde tok řeky sledoval Bedřich Smetana, který tomuto úseku věnoval nejdramatičtější úsek symfonické básně. V roce 1889 zde čerstvě vzniklý Klub českých turistů vyznačil svou vůbec první turistickou trasu - stezku Svatojánské proudy na levém břehu. Na pravém břehu jsou vyhledávané vyhlídky Máj, kterou znám jen z druhé strany (piknik s Jeleny) a Smetanova vyhlídka, která  nás teprve čeká, odkud je pohled na meandry bývalých svatojánských proudů. Štěchovická přehrada je také nejvyšším splavným úsekem dolní Vltavy, kam z Prahy jezdí lodě Pražské paroplavební společnosti.  

Krásná plavba lodí začala srazem v Davli u soutoku, pokračoval polévkou a pivem na palubě kolesového parníku Vltava, který byl na  vodu spuštěn v roce 1940 v loděnici Praga. Tehdy sloužil k osobní přepravě. V současnosti se využívá především k vyhlídkovým plavbám po historickém centru Prahy, ale rovněž i k výletům do okolí hlavního města.

 A zpět, příjemná 10km pěší procházka zpět podzimním lesem.... k místům, kde vznikla první trampská osada Ztracenka, neboli Ztracená naděje.