Výlet Dolní Morava & Sky Bridge 721

Tak jsme po dlouhé době zase vyrazili na výlet.

A začali jsme na místě kde se historie potkává s malebnou přírodou a skrytým technickým klenotem, kterým je věšadlový krytý most  nad řekou Zdobnicí v Pekle, poblíž Vamberka. Tento unikátní dřevěný most, postavený v roce 1866, je jedním z mála svého druhu, který se dochoval do dnešních dnů a patří k těm nejstarším a také nejširším u nás. Fascinoval nás nejen svou architektonickou krásou, ale i atmosférou dávných časů, kdy se přes něj klapotem vozů a cinkotem koňských podkov přenášela historie, třeba z nedalekých mlýnů. 

A jak praví Wikipedia, s tímto mostem je bohužel  spojena i jedna nešťastná příhoda: při koupání ve studené Zdobnici pod ním na polovinu těla ochrnul akademický malíř Antonín Slavíček, raněn mrtvicí. Psychicky zlomený, bez vidiny jakéhokoliv východiska pro svůj další osobní i umělecký život, pak zvolil 1. února 1910 dobrovolnou smrt.

Další zastávkou v parném dni byla přehrada Pastviny, postavena mezi lety 1933 a 1938 jako součást rozsáhlého projektu na ochranu proti povodním a na regulaci průtoku Divoké Orlice. Její stavba byla dokončena těsně před druhou světovou válkou. Hráz přehrady je 43 metrů vysoká a 193 metrů dlouhá. Vodní nádrž má rozlohu přibližně 110 hektarů a maximální hloubku kolem 35 metrů.¨Pokud se rozhodnete obejít celé přehradní jezero pěšky, počítejte s několika hodinami, celkem je to asi 17 km. Přehrada Pastviny je oblíbeným místem pro letní rekreaci a velmi rádi jsme se nechali vtáhnout do atmosféry kempu na Šlechtově palouku. V dobrém se zde zastavil čas, stany, karavany, mladí příjemní kluci v bufetu, kde jsme neodolali smažáku s hranolkama. Představte si horký slunečný letní den, kdy jemný vánek čeří hladinu přehrady a vy se rozhodnete vydat na malebnou projížďku. Nasedáte na šlapadlo a pomalu se odrážíte od mola. Pomalý pohyb plavidla, pleskání vody kolem vás, závod s kachnami, kdo bude dřív u hráze a pohled na odrážející se sluneční paprsky vytvářejí nezapomenutelnou atmosféru klidu. Irču sice poněkud překvapilo, že přehrada je přehradou, neb stěna hráze nám zabránila rozjet se na širé moře, ale nakonec uznala, že pro kvalitu zážitku postačí došlapat zpět na molo.

Pak deka, trocha sluníčka a pozorování kempujících rutinérů jak v pohodě pod šňůrou s vypraným prádlem a guláškem v kastrolu mastí Prší, smějí se a jsou naprosto v pohodě. Děti pobíhající ke kiosku pro nanuky a točenou kofolu, miniměstečka přátel vytvořená srovnáním aut a stanů provázaných prádelními šňůrami tak, aby vytvářela soukromí. Pozoroval jsem ty opálené lidičky, kteří neměli žádné viditelné problémy a říkal si: "....tak tady je ještě svět v pořádku....."

Docela jsem litoval, že na přespání jedeme jinam, protože by nebyl žádný problém dát si sprchu a zakempit tady, 20 metrů od vstupu do vody, dát si večerní gulášek, který pěkně voněl, na to jedno studený pivko a usnout jako špalek. Navíc jsem zahlédl ohniště, v bufetu prodávali buřty a o některé stany stály opřené kytary.

Na nás však čekala Farma Heřmanice, která se specializuje na ekologické zemědělství, což znamená, že všechny jejich produkty jsou pěstovány a chovány bez použití chemických hnojiv a pesticidů. Tento přístup zajišťuje vysokou kvalitu a zdraví prospěšné potraviny. Zdálo se, jakoby středověkými Heřmanicemi, plnými tradiční architektury končil pro ten den svět. Farma je jedním z hlavních lákadel obce. Zaměřuje se na ekologické zemědělství a protože chová širokou škálu zvířat nabízí návštěvníkům možnost zapojit se do každodenního farmářského života. Já jsem se zapojil tím, že jsem snědl celý vynikající bloček sýra s čerstvým  česnekem, 3 rohlíky, pivem. Prostě, když je něco opravdu čerstvého, dobrého, nedá se to ničím nahradit. Následovala trávící procházka končící u paní s nádhernou zahradou, která si díky nezavřené bráně vysloužila návštěvu doprovázenou výkřiky "ježiš vám krásně vykvetly ty a ty kytky, jak zalejváte, tohle, a co tohle, no představte si mě to vůbec nevykvetlo támhleto apod...." Do toho jsme se seznámili se závodními poštovními holuby chystajícími se na závody z Bruselu a za soumraku jsme šli do letního autokina. Příznačně a  s ohledem na okolí hráli Slunce, seno....

P.S. to si prostě vlezete do spacálu, do lišty nad 5. dveřmi držícími stanovou přístavbu umístíte mobil a na YT si pustíte něco na usnutí...

Ráno rychlá hygiena, zabalení harampádí zabouchnutím dveří do kufru a tradá, za půl hodiny jsme stáli a prahu jedinečného zážitku, kde se adrenalin mísí s dechberoucími výhledy. Vítá nás Skybridge 721, nejdelší visutá lávka pro pěší na světě, která se klene přes malebné údolí v srdci krásné přírody Jeseníků. Tento architektonický zázrak o délce 721 metrů vám umožní vnímat svět z nové perspektivy. Jakmile trošku rozechvělí vykročíte na lávku, pocítíte, jak se pod vámi otevírá úchvatný pohled na zelené kopce, hluboké lesy a třpytící se potoky. S každým krokem vás Skybridge 721 přenese do světa, kde gravitace ztrácí svou moc a vy se stanete malinkatou a bezvýznamnou součástí oblohy. Nebudu popisovat smíšené pocity z aktivního stavebního ruchu, který si klade za cíl vyprodukovat další a další a další profitabilní a zisk generující apartmány na úkor přírody, stromů apod. Kecy o minimalizaci vlivu na životní prostředí a zajištění ekologické udržitelnosti projektu pomíjím, protože když vidím ty základy, jeřáby a vše okolo, mám pochybnosti o zdravém rozumu toho kdo tuhle větu napsal a toho, kdo to celé schválil apod.

Omezím se pouze na lávku. Z důvodu Irčina handicapu jsme se vyvezli lanovkou, cca půl hodiny po jejím ranním spuštění a po pár metrech kdosi hlesnul: "...hele to je vono....."

Ano, stáli jsme před tím....měřilo to, tedy pardon, pořád měří 721 metrů, v nejvyšším bodě je to 95m nad zemí a díky krásnému počasí z toho je vidět krajina Jeseníků. Spousta lidí píše, že je to hnus, ždímačka na prachy a kolotočářská atrakce, apod. Razantní zásah do přírody je zcela určitě neoddiskutovatelný, ale pro mě je to také symbolem lidské inženýrské dovednosti a odvahy, protože výstavba využívala pokročilé stavební techniky a technologie. Lávka je zavěšena na ocelových lanech, která jsou ukotvena do masivních betonových bloků. Celá konstrukce je navržena tak, aby odolala extrémním povětrnostním podmínkám a zajišťovala maximální bezpečnost pro návštěvníky. Kdyby tu byla jen ta lávka, asi by to, byť jen pocitově, bylo menší zlo. Ale nešť.

Díky minimální ranní obsazenosti se s námi lávka jen lehce pohupovala, takže nebyl pražádný důvod k panice a pocitům akrofobie. V 9.50 jsme nebyli tlačeni nedočkavým davem, takže jsme si lávku opravdu užili dle svého klidnou chůzí  a stojí to zato. Netvrdím, že sem budu jezdit každý měsíc, ale  po cestě dolů nejlepší bobovkou, kterou jsem okusil,  byl "bucket list" uspokojen.

A nezbývalo než se vydat k dalšímu bodu našeho putování, kterým byl jednen z nejikoničtějších vrcholů České republiky – Praděd. Tento majestátní vrchol, nacházející se v srdci Jeseníků, je nejvyšším bodem Moravy a Slezska, a svou výškou 1491 metrů nad mořem láká turisty, milovníky přírody a dobrodruhy z celého světa. Vysílač dosahuje celkové výšky 162 metrů, což z něj činí nejvyšší stavbu v České republice. Samotný vysílač stojí na vrcholu Pradědu, který se nachází ve výšce 1491 metrů nad mořem, což znamená, že vrchol antény se tyčí do nadmořské výšky 1653 metrů.

Teď bych sem měl vklínit romantickou úvahu o tom, jak cesta na Praděd není jen výstupem na horu, ale také fascinující putováním skrze hluboké lesy, okouzlující louky s cestou kolem průzračných horských potoků. Čtenáři zadrž!! Handicap, objednané ubytování a na Hvězdě předané přidělené povolení k vjezdu způsobily, že jsme na Praděd nevystoupali ani z Karlovy Studánky, ani od Ovčárny, ale prostě jsme vyjeli autem, až nahoru. A mnohokrát jsme vzdávali hold všem, kteří šli po svých, či se vezli v sedle svého sténajícího kola. Někomu patři hold větší (srdrcařům na "normálních" i mírně zastaralýchl, leč funkčních kolech) někomu menší, ale obdiv si zasloužili všichni, včetně čtyřnohých miláčků. Když jsem koukal na utrmácené jezevčíky, začaly mě bolet i ruce.

Hold si zasloužili i ti jejichž krátké přerývavé dýchání způsobené svižným během do kopce mě probudilo v 5.00 hod. protože si prostě vyběhli na východ slunce. Klobouk dolu! Facku přes celou hubu těm prasatům, která si po zcela jistě zaslouženém odpočinku na louce, odloží odpad, pytlíky, prázdné PET láhve, ubrousky a uspokojení nad svým výkonem odkráčí.

A vlastně taky klobouk dolů před slečnami, které v poklusu obsluhují a ubytovávají hosty najednou a přitom jsou usměvavé a příjemné. Mají přehled o objednávkách, čekajících na krmi, nakrmených, ale opouštějící stoly, mají úsměv na tváři a to se v místech, kde stojíte i na chodbě "na špunta" opravdu cení.

Vyhlídka na kterou se dostane výtahem není kdoví jaká, protože okna jsou tak špinavá, že není nic moc vidět, ale pro pocit, že jste na technicky nejvyšším možném místě v republice..... to vlastně taky není nic moc. 

Vyhlídka je trošku zklamání, tak jestli chcete ušetřit 150,- Kč za osobu, využijte nedaleké vyhlídky ze zadní strany vysílače, protože i tak uvidíte dál, budete mít čistší obraz a budete na čerstvém vzduchu. Po cestě na vyhlídku a z vyhlídky jsme si s pánem od výtahu ještě ujasnili, zda je starší vysílač Ještěd, nebo Praděd. Mou informaci, že Ještěd je starší jak datem výstavby, tak datem dokončení výstavby mě pán bez váhaní sundal a  s vítězoslavným drcnutím do mého ramene pravil "Tak to ne, pane, to ne, Praděd je určitě starší, protože sem se nějakou dobu dělala příjezdová cesta"

A tak to Ještěd, který smontovaný a hotový vrtulníkem posadili přímo na zarostlý kopec u pána projel na celé čáře.

Pro zvědavce:

Výlet jsme zakončili kávou a dortíkem na místě s nejčistším vzduchem ve střední Evropě - Karlova Studánka.

Díky nadmořské výšce kolem 800m. n, m., krásnému přírodnímu prostředí, specifickému klimatu, minerální vodě a klimatoterpií s hydroterapií je jednou zajímavostí, kterou možná ne každý ví je, že lázně byly v minulosti oblíbené i mezi evropskou aristokracií a významnými osobnostmi. Lázně využívali například Císařovna Marie Terezie a Ferdinand d'Este,  jehož návštěvy přispěly k popularizaci lázní, skladatel Zděnek Fibich, "otec národa" Frantrišek Palacký a další. Jen kapacita malého, kdysi nejmenšího městečka je značně nedostačující a tak je nemálo návštěvníků odsouzeno  k parkování na pankáče po stranách příjezdových silnic, vedoucích do KS.