Výlet na Ještěd
Čekání na Ježíška jsme si zkrátili symbolickým výletem na Ještěd. K tomu od pondělí ještě sněží, vlastně dá se i říct, že je třícentimetrová sněhová kalamita. Konstatoval jsem, že máme zimní gumy, máme náhon 4x4, máme hodně nafty a že se tedy není čeho obávat. Před samotným výjezdem na Ještěd jsme se ještě, kvůli pozdnímu check-inu jeli na chvíli vykoupat do Babylonu v Liberci. Kdo tenhle aquáč zná, tomu asi nemusím nic moc říkat a kdo ho nezná, vlastně o nic nepřichází.
Po cestě z Liberce mi přišla sms: "S ohledem na dnesni rezervaci ubytovani si vemte zimni retezy. Pluhar - Jested"
Mám kamaráda Lukáše Pilaře – zvukaře, Viktora Pilaře Nikolajeva z VIP security služeb a tak mě nejprve napadlo, že Pluhař je stejné jméno, jako Pilař.
Trochu jsem znejistěl, když mi po cestě nahoru z Liberce v zatáčce na náledí 2x ustřelilo auto a teprve v tu chvíli mi došlo, že Pluhař, není jméno jako Pilař, ale že je to prostě zimní funkce.
Po poslední zkušenosti z Kvildy, kde jsem se, na naštěstí prázdné, silnici točil asi 150 m, jsme auto nechali na Výpřeži a vyrazili ve sněhové vánici pěšky na pěší výlet. Po cestě jsme potkali i zmiňovaného pana Pluhaře s jeho pluhem. Dorazili jsme na Ještěd, kde opravu probíhala lehčí vánice, zalezli jsme promrzlí na recepci, kde seděl recepční, zřejmě v saku ještě z tanečních. Čekal jsem teplo, útulno, příjemnou atmosféru zimního střediska, těšil se na dobový nábytek, jak jsem si ho pamatoval z poslední návštěvy, před 20ti lety. Ale vánoční kouzlo se prostě vůbec nekonalo. Přízemí Ještědu je jakoby vybydlené, genius loci se smrsknul do videosmyčky ve vyšeptalé televizi a 3 zasklených exponátů doplněných o pár dobových fotek. Pokoje, tedy byly jako retro, ale to spočívá jen v tapetě a nefunkčních pozůstatcích výdechů vzduchotechniky. Takhle, shrnu to slovy Bolka Polívky ve filmu Dědictví: "….dělaj machry a hajzly mají na chodbě…." Mají a vůbec mi to nijak nevadí, nakonec, s tím jsem do toho vlastně šel a se sdíleným hajzlíkem jsem počítal, ale pokoj bez WC stoji 3.400,- a na jídelní lístek se raději podívejte sami, abyste si nemysleli, že přeháním. Takže, za mě na Ještěd a jeho panoramata klidně, v zimě, v létě, klidně i na podzim, protože tenhle úžasný jednodílný rotační hyperboloid Pana architekta Karla Hubáčka, za obdiv určitě stojí kdykoliv a za současný stav nemůže, ale vemte si do baťohu Tatranku, jablko, nějaký pitíčko, vyjděte až nahoru, kochejte se pohledy dolů na Liberec jako my (noční pohled na žhnoucí Liberec, když se rozestoupí mraky je úchvatný) ale od vnitřku Ještědu, nebo služeb, raději nic moc nečekejte… Interiér zaplněný nejlevnějšími stoly a židlemi, aby byli uspokojeni všichni polévkychtiví turisté, ale jinak prostě nic. Když si vybavím pobočku České pošty v Michli, nebo autobusák na Florenci, před mnoha lety, tak stejná atmosféra, nálada a přívětivost na mě dýchla i na Ještědu. Možná je to jen tím, že Česká pošta byla kdysi stavebníkem a České radiokomunikace ze sentimentu udržují tu podivnou náladu dodnes. Jsem si vědom toho, že se to takhle úplně nedá počítat, ale jen tak ze zvědavosti a velmi nahrubo jsem si chtěl udělat představu o rentabilitě.... při průměrné ceně za pokoj 3500 a 19 pokojích , obsazení jen v pracovních dnech v roce se dostávám na 14 mio. za rok, tj. 341 mio od doby koupě v roce 2020 za 80 mio.. Samozřejmě, nějaké investice, režije apod. Ale prodělečný kšeft to asi nebude, takže milé radiokomunikace, nešlo by vašimi klesajícími zisky nedusit tuhle krásnou památku?
